Družina RS Tučňáci Jičín


Milénium - Část I.

22.10.2003 v 16:37 vložil Íí

Hned ze začátku tohoto článku bych se chtěl všem omluvit za pozměněná jména, data a místa, o kterých se budu v tomto textu zmiňovat. Nečiním tak ku prospěchu vlastnímu, nýbrž na požádání většiny účastníků tohoto příběhu. Jsou to hrdinové, o nichž se nikdy nemluví a mluvit snad již nebude. Osoby výjimečné jak duchem, tak tělesnou konstitucí. Dokázali již mnoho ve svých oborech a budou jistě lidstvu i nadále přínosem. Důvod k zatajování jejich osobních dat je velice prostý, někomu se může zdát až dětinský. Strach. Všeobepínající, všudypřítomný a ničím neohraničený strach. Ještě dnes, kdy od oněch slavných událostí uplynulo v řekách mnoho vody a slunce již nepočítaněkrát zapadlo, aby mohlo další den opět uvítat naše hrdiny, ovládá strach jejich myšlení a skutky. Není to ale strach, který vládne i nynějším světem, ta egocentrická zkomolenina této prospěšné vlastnosti. Tito muži a ženy se nebojí bez důvodu a hlavně - nebojí se o sebe. Jejich sžíravé obavy se točí kolem jejich známých, příbuzných a bližních. Nejslavnější dny lidstva byly dny jejich narození a přesto musí tito skromní géniové usínat v obavách, zda se spolu se svými blízkými probudí do dalšího dne.

Toto jsou některé důvody, jenž vedly k zamlčení jejich jmen a dalších údajů, které by mohly vést k jejich objevení jistými nejmenovanými agenturami a organizacemi usilujících o jejich tajemství a následně i život. Laskavý čtenář tedy promine, o ty nechápající se pravděpodobně rozšíří řady mých oponentů a nepřátel. Ale nechť, nebude to poprvé. Nyní se už pohodlně usaďte, zapomeňte chvíli na starosti všedního dne a vychutnejte si tento příběh.

Je pozdní odpoledne posledního prosincového dne a jen několik málo hodin dělí lidstvo ve středoevropském časovém pásmu od toho médii zprofanovaného kroku do neznáma, od vstupu do toho "nového a jistě lepšího" milénia. I my jsme plni očekávání a nadšení, vědouce však, že něco tak nízkého a podlého jako je hodina neexistuje. Držíme se však naší usychající větvě přirozené lidské evoluce a akceptujeme výmysl těch prý "nejchytřejších" tvorů, kteří se ještě před pár tisíci lety dohadovali neartikulovatelnými skřeky, z čehož se jim pravděpodobně jen z čistého zoufalství podařilo splácat dnešní abecedu a jen o chvíli později se stanovili pány té biotické části kusu kamene, kterému ve své troufalosti přezdívají Země. Díváme se pozorně na hodinky a sledujeme běh těch neexistujících vteřin a minut a při smyslech nás drží vědomí, že každá civilizace jednou tak jako tak zanikne, ať už přirozeným kolapsem vlastní expanze či tím "podlým" zásahem dnešní technice vzdorující biosféry oprošťující se od těch "malinkatých škůdců" a nastolující nový rovnovážný stav - tentokráte však bez lidí. Dosti však již bylo té osudem prokleté vědy, jež z nedostatku lidské fantazie zove se filosofie, buďme teď v našem dalším vyprávění pouze věcní a faktičtí, ne však na úkor exaktnosti. Náš úkol není lehký, chopme se ho však s neutuchající horlivostí a přesvědčením. Držme se fakt a snadno dokazatelných údajů, vyvarujme se nadále těch slovních hříček a perliček, jež text pouze zastiňují a děj se stává nepřehledným. Začněme raději znovu....

Je pozdní odpoledne posledního prosincového dne a jen několik málo hodin dělí lidstvo ve středoevropském časovém pásmu od toho médii zprofanovaného .... pardon ..... od roku 2001. I my jsme plni očekávání a nadšení, vědouce však, že těch několik málo hodin dá se prožít naplno, za vydatné podpory alkoholických opiátů však ještě plněji.....


Zobrazeno 3239x | Zobrazit reakce na článek (3) | Reaguj na tento článek ve foRU! | Zpět na seznam článků



Tučňáci:
[eSchůzka]