Družina RS Tučňáci Jičín


Memoriál KHM - Náš rekord nepokořen!

Obrázek ke článku Memoriál KHM - Náš rekord nepokořen!
31.10.2004 v 17:40 vložil ČIKO

Na letošní Memoriál Karla Hynka Máchy jsme se vydali pouze ve třech a naším cílem vyjímečně nebylo proběhnout cílem závodu v nejlepším čase. Jako držitelé rekordu trati, který jsme zaběhli loni, jsme si dali za úkol především pobavit ostatní účastníky akce a nesmazatelně zapsat do paměti publika rekordní čas 6:15.

Až do sobotního startu závodu jsme přitom všechny udrželi v očekávání běžeckého souboje mezi obhájci titulu (tedy námi:-) a družstvem z Moravské Třebové. Moravská Třebová vyslala tým prvotřídních běžců, čtyři z nich běhají závodně a jsou tedy v pravidelném tréninku. Jejich cíl byl jasný: Navrátit rekord, který jsme jim loni uzmuli, zpět do rodného města.

My jsme již při tradičním skautském průvodu městem rozbalili prapor s velkým nápisem "RS TUČŇÁCI - REKORD 6:15", což soupeře značně rozdráždilo a davem se začala šířit zvěst o tom, že chtějí zaběhnout neskutečný čas pod 6 minut. Náš předstartovní pokřik "Start už klepe na dveře, Jičín nemá soupeře!" všeobecné napětí ještě zesílil a to i proto, že někteří se přeslechli a místo úvodního slova start slyšeli slovo smrt.

Poblíž místa cíle závodu u bývalého nacistického krematoria Richard proběhla prezence účastníků, slavnostní nástup v krojích a další oficiality a již se dav závodníků rozcházel na pět štafetových stanovišť. Stanoviště pět, čtyři a tři minula skupinka tří rozesmátých Tučňáků bez povšimnutí. Drželi jsme se vzadu, abychom nevzbudili moc velkou pozornost červeným sněžným bobem zapůjčeným od Mrazáka. Zastavili jsme se teprve na stanovišti dva. Bobo si převzal prapor a vyrazil ke startu závodu na vrchol kopce Radobýl, Mrňous a já jsme zůstali a začali se věnovat přípravě na show. Bobo se po chvíli vrátil, protože si zapomněl vzít startovní kolík. To jsme s klidem komentovali tím, že si svůj úsek ještě před závodem seběhl na zkoušku.

Vše vypuklo v okamžiku, kdy se Bobo s bílým praporem postavil na start a vyrazil z kopce Radobýlu, podobajíce se z dálky bílé paní. "Ti Tučňáci to snad nemyslí vážně!", říkali si jistě přihlížející, když se na startu druhého úseku objevila podivná trojice. Mrňous, povzbuzující přibíhajícího Boba, já, zapřažen do červeného bobu a na sedadle bobu sedící plyšový tučňák Frajer, pevně třímající otěže. Mrňous převzal prapor, já štafetový kolík a už jsme se hnali po blátivé trati závodu. Publikum šílelo, fotografové se snažili ulovit zajímavý snímek.

Na třetím stanovišti jsem předal Mrňousovi štafetový kolík a vzal si prapor a tak jsme se střídali i na zbylých dvou předávkách. Cestou jsme za běhu zdravili diváky, bob se s rachotem řítil po silnici a byli jsme miláčky publika. Do cíle jsem vběhl s praporem vysoko zdviženým a hned za mnou Mrňous zabrzdil smykem bob a odevzdal štafetový kolík hlavnímu rozhodčímu Plecháčovi.

Po několika minutách se na tabuli s průběžnými výsledky objevil čas našich vyzyvatelů z Moravské Třebové. Čas 6:21 jim vynesl úctyhodné vítězství, ale náš rekord žije! Ve tvářích letošních vítězů se proto zrcadlilo zklamání a z jejich úst vycházely povzdechy jako třeba "Jestli nám to stálo za to zklamání." A my, ač s časem 8:54 bezpečně poslední v kategorii R+R, jsme se naopak nemohli ubránit veselí. Při vyhlášení výsledků jsme si vysloužili za poslední místo nezvyklý potlesk a Třebováci si s námi sportovně potřásli rukou.

Akce se zdařila na výbornou a to nejen samotný závod, ale celé tři dny v Litoměřicích, po které nám dělala příjemnou dámskou společnost Wanji!

Za foto děkujeme Kráťovi ze střediska Povodeň Benátky n/J.


Zobrazeno 3861x | Zobrazit reakce na článek (5) | Reaguj na tento článek ve foRU! | Zpět na seznam článků



Tučňáci:
[eSchůzka]