Družina RS Tučňáci Jičín


Jak jsem jel na školení – část 2. aneb Je tohle nuda?

30.11.2004 v 12:14 vložil Bobo

Takže zase nasedám do stejného autobusu směr Náchod. Tentokrát se celá cesta obešla bez vážnějších problémů a situací, které by byly alespoň úsměvné – prostě 2 hodinová klidná cesta. Musím říci, že tentokrát se netěším, nevím, jestli to je tím, že už jsem tam jednou byl (a to bez jakéhokoliv účinku) nebo jsem tak trochu unaven. Je to jedno. Jdu z nádraží. Potkávám stejné budovy, stejnou dopravní zácpu na silnici – možná i stejné lidi, jako před týdnem, akorát dnes je to jiné, je zima a padá to bílý svinstvo. Jsem udiven – naproti mi vybíhají ze školy nějací roveři a zatahují mě do školy. Jen by mě zajímalo, co bych dělal, kdybych byl jen náhodný kolemjdoucí a nějací tipci by mě takhle zatáhli do školy. No každopádně se strefili. Moc nás tam není. Jen já, další žena, která se opírá o hůl (později se ukázalo, že není ze skautu, ale z nějaký jiný organizace – něco s lesem nebo tak) a ti roveři, kteří mají dělat něco jako průvodce. Odvedli nás na internát, kde jsme měli bydlet. Na pokoji jsem první. Takový malý pokoj pro 3 lidi. Celkem v pohodě. V 7 jdu do školy na první část školení. Jsem napjatý, co tam bude za důchodce – alespoň jsem tam potkal lidi z Vrchlabí. Důchodci tam byli. Hned začaly padat velice zajímavé otázky typu kdo za to může a tak. Klasika. Pani co se nejvíce ptá (asi tak 75 let) dostává přezdívku Ta ve fialovém svetru nebo Paní dotaz. Školení je do 9 a je nás tam tak 50 – strašný. Prostě základy a terminologie účetnictví, pro někoho kdo to zná (jako já) je to strašná nuda. Tak se alespoň bavím nechápavými pohledy kolemsedících. Jdu na pokoj a tam už jsou mí spolubydlící – jeden je v poho (kolem 27, ženatý a je komunikativní) druhý tipek je snad nejpomalejší člověk pod sluncem – prostě jsem nevycházel z úžasu. Raději jsem si čet mikro a pak šel do sprchy a rychle spát, protože ten mladej šel někam kalit s ženou do města.

Sobota začíná. V půl osmý je snídaně – nechal jsem se adoptovat Vrchlabím (alespoň na tento kurz). Takže jsem všude s nim. V osm začíná maraton až do 9 s přestávkama na oběd a večeři. Tentokrát jsme rozdělení do 3 skupin po 20 lidech. Máme super lektorku, která to má opravdu dobře zmáknutý a dobře připravený. Stejně se nudím. Zatím není to, pro co jsem si přijel – nějaký ty účetní špekyJ. Ale bavim se. Čajoch vždycky něco řekne a to stojí za to. Nejlepší je, že jsem seděl před Vrchlabím a za mnou to bylo pořád: Ježiši, To snad není možný, Co to proboha je a tak. Takže v pohodě. Celkem to uběhlo a tak nás čeká večerní (od7 do 9) seznámení s programem Winduo. Mazec. Na to už nejsou síly – ani na to sledovat ten kurzor myši na plátně ( pro ty co se teď trochu zasekli, tak počítač byl napojený na projektor a všechno se promítalo na zeď). Málem jsem usnul – mimochodem někteří tam opravdu už spali. Dohodnul jsem se s Vrchlabím, že pojedem kalit k nim (nespali na internátě ale v nějaký vesnici nad Náchodem). Prej mají hospodu hned vedle baráku. Jedeme na 2x. Hospoda je opravdu tam, kde říkali a je to taková klasická vesnická hospoda, i když tahle má styl. A je lacináJ. Měl jsem spát s Vrchlabím, v tom jejich propůjčeným baráčku, ale když jsem viděl jak jsou tam namačkaný tak jsem věděl, že mě čeká cesta co Náchoda. V hospodě to bylo dobrý – kecali jsme blbosti, smáli se a popíjeli. Mezitím nám vyrostly výborný ploty. Ve 12 to balíme a jdeme dom. Ještě jsem ukecáván, abych přespal u nich, že se tam vejdeme. Ale já se celkem na tu cestu těšil. Posilněn alkoholem, v uších mi ještě zněli vřelé pozdravy (tipu: jsi blázen, ale nech ho vždyť je z Jičína a tam jsou všichni tak trochu blázni), a s walkmanem jsem se vesele vydal na cestu. Bylo krásně. Teplo. Všude sníh, který křupal pod nohama. Nikde ani živáčka. Nádherný pohled na Náchod a celkem jasná noc. Ta vesnice se jmenovala Lipí – myslím. 45 minut cesty a už jsem ležel v posteli a „těšil“ se na další den. Ráno mě bolelo tak koleno, že jsem myslel, že to nerozdejchám. V neděli vypadali všichni unaveně. Není se co divit. A v 8 to začalo znova. Zase ve skupinách a psal se test. Musel se psát, protože to byl nějaký dotovaný projekt od ministerstva školství a oni chtěli výsledky. Takže se psal test. Byl na hodku a půl. Náš lektor (trochu se obměnili) odešel na 20 min. na kafe, a když se zeptal, jestli to už někdo má, začali se všichni ironicky smát. Zvednul jsem se a odevzdal to. Na 100% samozřejmě. Po školení jedu s některýma lidma směr Hradec a kecáme o tom jaký to bylo a tak. Celkem obdivuju lidi, kteří zvládli naučit se základy účetnictví za 2 dny. Mazec. Jo a prej jelikož jsem byl tak rychlej a přesnej, tak jsem dostal možnost, abych si to školení někdy příště zkusil z druhý strany – tj. ze strany lektora – bude sranda. Po cestě domů se zase nic mimořádného nestalo. Jinak školení bylo zmáknutý uplně suprově a celkem jsem si to tam užil.


Zobrazeno 2615x | Zobrazit reakce na článek (4) | Reaguj na tento článek ve foRU! | Zpět na seznam článků



Tučňáci:
[eSchůzka]