Družina RS Tučňáci Jičín


Jak jsem vítal hokejové mistry

Obrázek ke článku Jak jsem vítal hokejové mistry
17.5.2005 v 17:13 vložil ČIKO (upravená původní verze z 17.5.2005, 13:54)

Je pondělí 16. 5. 2005, krátce po páté hodině odpoledne a já jdu z práce pražskou Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí. Z druhé strany se na stejné místo blíží autobus, kterým přijíždějí z letiště naši zlatí hoši, mistři světa v hokeji 2005.

Spěchám. Letadlo s hokejisty přistálo v Ruzyni před čtvrtou hodinou. Vítání, tisková konference, cesta Prahou... Snad to stihnu na Staromák dřív než dorazí oni. Již slyším jásající dav tisíců skákajících Čechů. Ryk davu fanoušků ve mě vzbuzuje představu starověkého kolosea a uvádí mě do velmi povznášejícího stavu mysli.

Přibíhám na náměstí zrovna včas, z pódia, za kterým stojím, slyším moderátory "Už jsou tady! Mistři, mistři! Dav diváků se přidává a celé náměstí burácí. Fantastická atmosféra. Pokud autobus právě přijíždí, budou se z něho muset naši šampióni dostat na pódium. A kudy jinudy než zadem. Super, vsázím na tento úsudek Sherlocka Holmese a míchám se do nevelkého (v porovnání s tím co je před pódiem titěrného) davu lemujícího ohrazenou uličku vedoucí za pódium. A už vidím autobus. A na něm stojící a posedávající borce! Už z dálky je na nich vidět, jak si svůj triumfální příjezd užívají. Zaslouží si to. Lituji, že s sebou nemám foťák a tak aspoň vytahuji mobil a začínám fotit miniaturní dokumentární fotky. Autobus se blíží davem jásajících diváků ke mně. Ruce všech se natahují k postavám na střeše autobusu. Jsou teď pár metrů ode mě. Rozzářený Tomáš Vokoun mává fanouškům dresem, Jirka Šlégr vítězně kyne lahví z přídě autobusu.

"HO-ŠI DĚ-KU-JEM!" Křičím s ostatními lidmi kolem mě co mi síly stačí. A hoši mě jistě slyší. Dopadají na mě krůpěje sektu rozstřikovaného masérem Petrem Bílkem. Jsem u toho!

A mistři už vystupují z autobusu, vidím na vlastní oči Jágra, což se teď rovná zjevení poloboha, ze dveří vyskakuje Špaček a ihned na přihlížející vypálí salvu sektu, hokejisté se přesunují na pódium...

Tady vzadu už nic neuvidím, musím přejít před obrovské jeviště. Zkouším se zamíchat do davu z boku, ale moc daleko se nedostanu. Zkusím to jinudy. Moderátoři Vojtěch Bernatský a Petr Svěcený zdraví hokejisty, dav burácí a vyvolává jejich jména. Při vzpomínce na Ivana Hlinku celé náměstí křičí jeho jméno. "Kdo neskáče není Čech, zlomíme si malíček!" Skandují fanoušci na počest zraněného Jardy Jágra. Všichni skáčou, nad hlavami jsou vidět pozvednuté malíčky. (Tak mě napadá, ještě že si nezlomil prostředník:) Někteří mají svůj malíček solidárně obvázaný. Červeno-mordo-bílé moře se vlní, vlajky vlají, z pomalovaných obličejů čiší euforie. Mistři děkují fanouškům, "hokej hrajeme pro vás" a "jste nejlepší fanoušci na světě" ozývá se z reproduktorů. Hokejisté ukazují Staroměstskému náměstí vítězný pohár, ve kterém je položena podobizna Ivana Hlinky.

Obcházím slavící dav. Stojím teď u radnice. Na místě, kde bylo v roce 1621 popraveno 27 českých pánů teď poskakuje skupina fanoušků v národních barvách. Zahraniční turisté se diví. Skupinka anglicky mluvících pořízků, kteří připomínají Boba a Dava z reklamy na pivo, si v úžasu fotí to množství radujících se Čechů.

A to už se na pódiu objevuje solidní imitátor Freddieho Mercuryho a všichni s ním zpívají We are the champions. A pak přichází druhá píseň, píseň nejdražší. Česká státní hymna. Stát uprostřed tisícihlavého davu a zpívat s ním Kde domov můj je zážitek, který ve mně vyvolává nejhlubší pocity. Škoda, že to trochu kazí opilec stojící za mnou, který zpívá špatně, ale hlasitě a kouř z cigaret, které v rukou třímají někteří lidí kolem mě.

Před šestou hodinou hokejisté z pódia odcházejí zpět do autobusu. Dav se s nimi loučí obrovskými vlnami a pak se přesunuje za pomník Jana Husa do rohu náměstí, aby autobus s vítězi odjíždějící z náměstí vyprovodil. Připomíná to karneval. Na alegorickém voze vpředu jedou ulicí hokejisté, následováni davem poskakujících fanoušků.

Autobus zrychluje, na křižovatkách se dav rozděluje, je po show a každý odchází svým směrem. Mám za sebou jedinečný zážitek.

Můžete si prohlédnout některé moje fotky z vítání hokejistů, pořízené mobilním telefonem.


Zobrazeno 3455x | Zobrazit reakce na článek (6) | Reaguj na tento článek ve foRU! | Zpět na seznam článků



Tučňáci:
[eSchůzka]