Družina RS Tučňáci Jičín


Bursík by se divil, Mrazák by je mlátil

Obrázek ke článku Bursík by se divil, Mrazák by je mlátil
4.11.2006 v 14:35 vložil Bobo (upravená původní verze z 4.11.2006, 13:46)

Budou tomu již 2 měsíce, co jsem odjel do Turecka (přesněji řečeno do města Adana) studovat v rámci programu Sokrates-Erasmus. Abych řekl pravdu, tak země je super, lidi jsou strašně přátelský a počasí – to je naprostý balzám pro mou duši (nádhera). No ale po pravdě je zde stále plno věcí, co mě udivují. Takže jsem se rozhodl, že se s vámi trochu podělím o své zážitky – možná o své největší – největší nemyslím nejlepší - zážitky, které si prostě nemůžu nechat pro sebe. A tento článek, jak jistě chápete, bude o životním prostředí nebo spíš o postoji místních lidí k němu.

No abych vás nějak uvedl do děje, tak každý víkend se pokoušíme někam cestovat a objevovat krásy zdejší země. Asi tak před necelým měsícem jsme se vydali na cestu vlakem do Mersinu – nedaleké město asi velikosti možná Brna možná o něco menší. No takže se procházíme ulicema tohoto druhého největšího námořního přístavu Turecka a bloudíme, což je pro nás celkem klasický scénář, ale tím víc máte možnost se dostat do uliček a míst, kam byste jinak ani nevkročili. No a najednou se ocitáme u promenády kolem řeky – no řeky možná říčky - koryto má sice jako Labe v Hradci – no každopádně vidíme krásnou říčku porostlou řasama a pozvolna protékající a hlavně krásně čistou a nesmrdící. No a tak jdeme kolem té řeky, okolo nás stromy a kvetoucí keře a lavičky, které vypadají, jako by byly ze dřeva, ale přitom jsou z betonu – turci si totiž úplně strašně libují v kýči, ale úplně neuvěřitelně. No nic takže jdeme kolem tý řeky a koukáme a užíváme si to – teplo, vůně, barvy a tak – prostě dovča jak krává. No ale abych se už konečně dostal k tomu, co vám chci říct. Takže přecházíme most a uprostřed típek, co vypadá jako by krmil kachny. Igelitový pytlíky narvaný houskama a vesele to hází do tý krásný říčky. Tak to tam tak vesele rozhazuje a my se zastavujeme asi tak 5 metrů od něj, abychom se na ty kachny podívali – myslím opravdové kachny Petro - no tak koukáme dolů a tam žádný kachny, ale jenom chleby, co nemůžou odplavat, protože říčka je moc mělká, a plno igelitovejch sáčků a jinýho bordelu – možná krmil ryby, ale žádný tam nebyly jenom jsme viděli pár želv. No takže najednou ten tipek dohazuje poslední chleba a my na něj koukáme a smějeme se na něj a on na nás. Možná ne na nás, ale spíš na holky. No takže tipek vyklepává sáčky, ukládá je do kapsy a odchází. Že vám to nepříjde ani trochu divný? No máte pravdu, protože se to nestalo. Ten típek opravdu vypadá, že vyklepává sáčky, ale asi na 3 zaškubnuti je pouští z ruky a oni padají dolů do té roztomilé říčky. Teď už vím, proč je u mostu a jenom u mostu tolik igelitovejch sáčků. Tak trochu udiveně koukáme dolů a na toho chlápka a dolů a pak z Víti vypadne – tohle by měl vidět Bursík a já si zase říkám – tohle by měl vidět Mrazák – ipon a jakej by byl tipek :D.

První zážitek na rozjezd – druhej následuje. Jo omluvte prosím vše, co se týče pravopisu a podobných věcí – nějak jsem si zvyknul psát bez čárek a háčků a tak pořád opravuju a hlídám si jenom tyhle věci. No až budu psát diplomku, tak to asi bude sranda. No nic to jsem hodně odbočil. Každopádně před týdnem jsme se vraceli z Istanbulu, kde jsme si užívali týden volna. Jeli jsme vlakem, abychom viděli trochu víc z tý turecký krásy. No takže to urychlím – cesta 23 hodin (kdybychom neměli zpoždění tak by to bylo jenom 20, ale zkuste jet na čas po trati 1100 km – to by nezvládly ani Český dráhy), 6 lidí v kupé – kde byly mimochodem i postele a dalo se spát takže super – a žádnej odpadkovej koš, jenom malinký krabičky na odklepávání popela z cigaret. No asi si dokážete představit kolik bordelu udělá 6 lidí, když jedou vlakem 23 hodin – jestli ne tak to byly takový 3 velký igelitový tašky – nepočítám to, co měl každej v batohu. No takže přijíždíme k Adaně a jelikož máme obrovský tašky – nebo spíš kufry – tak se tlačíme do uličky, abychom mohli, co nejdřív vystoupit a utíct už konečně a trochu se protáhnout. No takže stojíme v uličce, povídáme si a koukáme z okna, kdy už ta Adana konečně bude. Víťa drží jeden pytlík s bordelem, sem tam koukne z otevřeného okna a sem tam se otočí dozadu, jestli ten turek, co je za ním, náhodou nechce někam projít. No turek ale vypadá, že se bude chtít Víti zeptat, odkud že to teda je, když mluví jinou řečí a tak. No jenomže se nechtěl zeptat, ale bere Víťovi bordel, mrkne na něj a vesele ten pytel háže z vlaku. Pak se na Víťu usměje a ještě jednou mrkne, jako by mu řikal – takhle se to dělá tady v Turecku mladej. Tak na to Víťa prostě neměl obranu – pokrčí ramenama, jako že už chápe a nevěřícně raději kouká za pytlem. A já si jenom říkám, ty bláho hlavně ať se Martina nedostane do ty uličky, protože bysme přišli i o ty druhy dva pytle s bordelem, co drží a co je máme v plánu trapně vyhodit do koše. Naštěstí nedostala. No každopádně se pak střetáváme s Víťou pohledama a z něj vypadne něco ve stylu – ty vole co by na to řek Bursík? A já si říkám – nevím co Bursík, ale Mrazák by postupoval přes dalšího čistě hozeného turka do dalšího kola.


Zobrazeno 4904x | Zobrazit reakce na článek (1) | Reaguj na tento článek ve foRU! | Zpět na seznam článků



Tučňáci:
[eSchůzka]